McDonald's není nezdravý. Nezdravá jsou naše rozhodnutí

PRAHA, ÚTERÝ 11. KVĚTNA 2021
253 PŘEČTENÍ

Nekonvenční obhajoba amerického fast-foodového giganta.

Ilustrační obrázek k článku McDonald's není nezdravý. Nezdravá jsou naše rozhodnutí

Netvrdím, že McDonald's je zlatým standardem kvalitního stravování.

Nepopírám, že zčásti stojí za epidemii obezity ve Spojených státech a jinde ve světě.

Uznávám, že etické aspekty zabíjení zvířat a některé další, související s působením řetězců rychlého občerstvení, stojí za zamyšlení.

Tento článek je ale především o zdraví.

A faktem je, že za to si odpovídáme každý sám. Když jsem se naposledy díval, žádný zákon nikoho z nás do Mekáče chodit nenutil.

Vinit z obezity karbanátek namísto chronického obžerství nebo nezodpovědného rodičovství je z mého pohledu stejně dětinské jako vinit z dopravní nehody automobil a nikoliv opilého nebo bezohledného řidiče.

A přesto kritice namířené proti restauracím rychlého občerstvení tleskáme a povyšujeme ji na seriózní. Z knih jako Fast Food Nation děláme bestsellery a dokumentární filmy typu Supersize Me nominujeme na Oskary. Není se čemu divit, že dva poslední starostové New Yorku se zcela vážně zaobírali otázkou, jak velký kelímek koly už je pro nás příliš velký.

Nechápejte mě špatně. Nemám nic proti literatuře ani dokumentům upozorňující na nebezpečí pravidelného stravování v McDonald's nebo KFC.

Jenže jedna věc je osvěta, druhá pak pseudo-vědecký, tendenční populismus. Jakého normálního člověka proboha může napadnout stravovat se po dobu několika měsíců jen v jedné restauraci a z položek jejího menu vybírat jen ty nejméně zdravé? Pokud se autor Supersize Me dostal do zdravotních problémů, nebylo to kvůli McDonald's.

McDonald's nepotřebuje komisionální změnu svého sortimentu. A už vůbec ne změnu, která by reflektovala přání byrokratů, kteří chodí po světě s utkvělou představou, že ví, co je pro nás nejlepší, a nedokáží žít šťastný život, dokud to za nás neprosadí.

Pokud takoví lidé nebudou nikdy šťastni, nemám s tím nejmenší problém.

Řeknu vám, proč na McDonalda nedám dopustit.

V r. 2006 jsem se přestěhoval do Kanady. Tehdy jsem se netopil v penězích jako dnes a můj denní rozpočet na jídlo byl zhruba 15 dolarů. Kvalitní chléb v Torontu jste tehdy pořídili asi za 5 dolarů, litr mléka stál v průměru 2 dolary, tucet vajec kolem 3, kvalitní jogurt 3-5, 1.87 L pomerančového džusu 3-4, ovoce a zelenina zhruba dvojnásobek českých cen. Když se pokusím to převést do české relace, je to jako byste dali osobě o parametrech 187 cm / 90 kg stodvacet korun na den. Přežijete, ale v lepších restauracích mít stálý stůl nebudete.

Naproti místu, kde jsem tehdy pracoval, stál vyzývavý McDonald's s následujícím průřezovým ceníkem: Dvojitý Cheeseburger 1.47 CAD, 2ks Breakfast Burritos za 3 CAD, míchaná vajíčka v rámci Big Breakfast za 3.50 i s kávou. V kávové a kolové dny jste dostali nápoj jakékoliv velikosti za dolar. Standardní položkou menu byl také kuřecí sendvič (Crispy nebo Grill, tj. ve strouhance nebo jako přírodní řízek) na celozrnné žemli za 3.99 CAD.

Tehdy jsem pravidelně cvičil s činkami a byl tak trochu "do svalů", a z tohoto důvodu jsem potřeboval jídlo s dostatkem bílkovin. Můj jídelníček se skládal z porridge (domácí ovesná kaše) s vaječnými bílky a mandlemi, nějakých těch mléčných výrobků (v Kanadě notoricky předražených díky vládním ingerencím), míchaných vajec, ovoce a zeleniny.

A McDonald's. 

A hodně McDonald's.

Po dobu dvou let jsem chodil do McDonald's prakticky denně.

Chodil jsem tam tak často, že mi obsluha - pestrá etnická mozaika z Filipín, Mozambiku, Ulánbátaru a dalších míst - semtam něco přihodila k dobru. Chovali se ke mně jako k váženému hostovi a když byl "pomalý" den, často si ke mně někteří přisedli a povídali jsme si o životě v různých koutech světa a o tom, jak je ta Kanada někdy hrozná a jindy zase úžasná.

Za nějaký čas mého "působení" jste mohli při mém vstupu do McDonalda na Yonge a Charles slyšet "Two Doubles and a Side Salad for Jan!!!"

Než jsem vystál frontu, můj pytlík s dvěma Double Cheeseburgerama a zahradním salátem byl připraven k výdeji. Cena 3.99 kanadských dolarů, tj. ekvivalent litru organického mléka nebo tuctu organických vajec nebo půlkilového, "opravdu" celozrnného chlebu (přirozeně nikoliv z Whole Foods; tam jste se museli přes kapsu plácnout poněkud více).

To, co byl Bruce Wayne ve vyhlášených restauracích na Manhattanu, já byl v mekáči v centru Toronta.

K položkám, které jsem v týdnu "točil", patřily tyto:

  • 2 Double Cheeseburgery bez horních žemlí a zahradní salát: 640 kalorií, 41 g bílkovin, 33 g sacharidů, 38 g tuku, z toho 19 g nasycených, 2 g vlákniny, 3.2 g soli.
  • Míchaná vajíčka se snídaňovým muffinem a bílou kávou: 468 kalorií, 26 g bílkovin, 30 g sacharidů, 27.4 g tuku, z toho 10.9 g nasycených tuků, 2.6 g vlákniny, 1.2 g soli.
  • 2 Breakfast Burritos a 1 L bílé kávy: 620 kalorií, 26 g bílkovin, 50 g sacharidů, 34 g tuku, z toho 13 g nasycených, 2.5 g vlákniny, 3.7 g soli.
  • Grilled Chicken Salad: 133 kalorií, 22 g bílkovin, 6.1 g sacharidů, 1.4 g tuků, z toho 0.4 g nasycených tuků, 2.1 g vlákniny, 0.72 g soli.
  • Kuřecí sendvič na celozrnném pečivu, 1 litr dietní koly a 1 L bílé kávy: 430 kalorií, 34 g bílkovin, 40 g sacharidů, 15 g tuků, z toho 3 g nasycených, 2 g vlákniny, 2.6 g soli.

První tři položky stály 4 dolary, poslední dvě 5 a 6 dolarů.

Vidíte, že jako teplé jídlo během pracovní doby tyto položky splnily minimálně požadavek na relativně kvalitní protein. Můžete namítat, že některé položky obsahují příliš mnoho soli a tuků. Ale v té době jsem měl pravidelnou fyzickou aktivitu alespoň 5 x týdně a proto jsem si mohl dovolit jíst více soli. A pokud jsem do sebe např. během oběda dostal 38 g tuku z dvou Double Cheeseburgerů, uzpůsobil jsem tomu zbytek dne a jedl méně tučná jídla.

Mé zdravotní parametry zůstaly v těchto letech předpisové: Tepová frekvence kolem 45 úderů za minutu, krevní tlak zhruba 110 na 65, podkožní tuk 6-9 % (měřeno elektromagnetickou impedancí, takže s určitými odchylkami). Na astma, které mě občas v Praze trápilo, jsem zapomněl. 

Znovu zmiňuji, že do McDonalda jsem chodil denně po dobu dvou let. Pokud víte, co děláte, McDonald's není nezdravý.

Od roku 2018 žiji v Praze a za poslední tři roky jsem byl v McDonald's asi pětkrát. Je to proto, že v ČR McDonald's nemá přílišnou komparativní výhodu. V Praze se za stejnou nebo vyšší cenu najíte zdravěji v jiných restauracích nebo doma, a rovněž výběr je v Mekáči poměrně omezený. Současně s přibývajícími lety si člověk rád čas od času dopřeje "zážitkovou" večeři, a na tu je McDonald's prostě krátký.

S jednou výjimkou, kterou je cestování.

Nevím, jestli jste někdy zkusili po utahaném dni někde v exotické destinaci zavítat do známého McDonalda. Mně se to podařilo např. po výletu na Majské pyramidy v Mexiku, v kolumbijské Cartageně nebo libanonském Bejrútu. Vždy to byl osvěžující a příjemný zážitek.

U Bejrútu se zastavím. Pokud jste nikdy v Libanonu nebyli a chystáte se tam např. na týdenní výlet, snažně vás prosím, nechoďte do McDonald's. Je sice zajímavé vidět všechny ty známé obaly s cizími nápisy a pozorovat drobné rozdíly ve spotřebitelských preferencích. Ale na každé jídlo v "západním" fast-foodu připadne jedna obětovaná příležitost v místní kuchyni. A to je skutečný kulturní a kulinářský hřích. Pokud přeci jen budete mít chuť na něco levného a rychlého, dejte si aspoň shawarmu někde na promenádě v centru nebo v řetězci Hawa Chicken.

Pokud v Libanonu žijete déle (jako kdysi já), občasná návštěva McDonalda představuje příjemnou pauzu od všeho  "místního, komplexního, smutného, tragického, beznadějného i kouzelně nadějného", co ta země nabízí. A to se snažím říct. McDonald's všude ve světě je malá enkláva, která Vám na malý okamžik připomene to, co znáte z domova.

0 komentářů