Kalkulačka BMI: Nástroj pro ověření tělesné hmotnosti

Užitečnost BMI

BMI bývá v praxi využíván k:

1. Identifikaci zdravotních rizik. BMI zde slouží jako prvotní krok pro zpozorování zdravotních problémů souvisejících s hmotností jako např. onemocnění srdce či diabetes.

2. Monitorování změn hmotnosti. Zde BMI poskytuje výchozí bod při sledování změn váhy v čase, což Vám umožňuje ověřovat úspěšnost Vašeho úsilí regulovat svou váhu.

3. Vytváření realistických cílů. BMI tu slouží jako startovní bod pro vytyčování dosažitelných cílů a sledování, zda se jim přibližujete.

4. V globálním kontextu je BMI užitečným nástrojem sledování populačních trendů a výskytu obezity.

Pro koho je BMI vhodný?

BMI je více či méně užitečný pro většinu dospělých ve věku 18 až 65 let, kteří chtějí vědět, jak na tom hmotnostně jsou. BMI se naopak nehodí pro atlety, kulturisty, těhotné ženy a starší jednotlivce.

Nedostatky BMI

BMI poskytuje spíše orientační představu o Vaší váze. Nelze jej považovat za přesný ukazatel, a to z těchto důvodů:

1. Problémy s přesností. BMI vůbec nezohledňuje faktory jako např. svalová hmota, hustota kostí nebo rozložení tuku, což v praxi vede např. k tomu, že jednotlivci s vyvinutější svalovou hmotou jsou klasifikováni v kategorii "nadváha" či "obezita", a to i v případech, kdy mají velmi nízkou hladinu podkožního tuku.

2. Univerzálnost. BMI zachází s každou hmotností stejně, ať už je z tuku nebo svalu, a nerozlišuje mezi jednotlivci s různou tělesnou kompozicí.

3. Neaplikovatelnost pro děti. U dětí a mladistvých se počítá BMI odlišně, a tak jejich výsledky nejsou poměřitelné s výsledky dospělých.

Závěr

BMI je nástroj pro hodnocení tělesné hmotnosti a případně zdravotních rizik souvisejících s příliš nízkou nebo vysokou hmotností. Protože nezohledňuje tělesné složení (kolik máte tuku či svalů) je nevhodný pro osoby s atypickými dispozicemi (kulturisté, atleti, těhotné ženy). Pro osoby začínající se sportem nebo dietou je BMI vhodným výchozím bodem, od kterého lze měřit pokroky. Velice vhodná je aplikace BMI na větší populační vzorky.

Osobní úhel

Ukazatel BMI jsem nikdy nepovažoval za příliš důležitý. Od mala žiji aktivním životním stylem a BMI se pro mé účely prostě nikdy nehodil. Při výšce 187 cm, hmotnosti 90-95 kg a podkožním tuku 6-11 % jsem nikdy nevěřil tomu, že mám nadváhu. A přesto mi ji BMI soustavně ukazoval. Dokonce i dnes, kdy udržuji kolem 7 % tuku a mám poměrně subtilnější siluetu, balancuji u horní hranice "normální" hmotnosti. Zrcadlo a osobní váhu jsem tak vždy považoval za lepší ukazatel než BMI.

Tím ale nechci říct, že BMI je úplně k ničemu. Spousta lidí svou postavu příliš neřeší a BMI jim může poskytnout alespoň základní představu. Protože BMI byl navržen pro člověka s průměrným životním stylem, nejvěrohodnější informaci poskytne právě těmto osobám. Naopak nevhodný je pro jakékoliv extrémy - kulturisté, jiní vrcholoví sportovci.

Patrně nejzajímavější je ale použití BMI na rozsáhlejších vzorcích populace. Vzorec BMI byl navržen "na míru" člověku s průměrným životním stylem a naopak "nemá rád extrémy". A čím větší je populační vzorek, tím více se v něm vyskytuje osob s průměrným životním stylem a extrémy naopak zaniknou. Jako příklad vhodného uplatnění BMI lze uvést seznam průměrných BMI v jednotlivých zemích, který vede WHO. Níže připojuji tabulku s údaji WHO k r. 2016, ze které můžete vyčíst velmi zajímavá fakta. Např.:

• Nejvyšší průměrné BMI na světě mají samojské ženy Průměrná samojská žena je dle metodologie BMI obézní a při průměrné výšce 167 cm a hmotnosti téměř 100 kg dosahuje hodnoty BMI 34.1.
• Nejobéznější muži žijí na Cookových ostrovech. V průměru mají BMI 32.7, váží přes 100 kg a jsou 178 cm vysocí.
• Naopak nejštíhlejší muže na světě nalezneme v Etiopii. S průměrnou hmotností 55 kg a výškou 168 cm je jejich BMI 20.1 ("normální váha""). Zajímavé je srovnání etiopských mužů (55 kg) se samojskými ženami (100 kg).
• Etiopanky, Eritrejky a Madagaskarky naopak drží světový rekord v nejnižším BMI. Ženy v těchto oblastech váží v průměru 50 kg a měří 153-157 cm, což je podle BMI (21.1) řadí do kategorie "normální váhy".
• Etiopie je vůbec nejštíhlejším státem světa. Průměry za obě pohlaví jsou zde BMI 20.1 a hmotnost 54 kg. Na opačném konci spektra, tj. nejobéznějším státem jsou Cookovy ostrovy s průměrným BMI za obě pohlaví 32.9 a průměrnou hmotností 98kg.
• Ženy na Madagaskaru váží zhruba 53 % toho, co váží dámy na Cookových ostrovech (je však pravdou, že jsou v průměru o 14 cm nižší). Podobně je tomu s Etiopany a muži na Cookových ostrovech (i zde jsou ale prvně jmenovaní kratšího vzrůstu - cca o 10 cm).
• Američané jsou 13. nejobéznějšími muži na světě (BMI 28.8), zatímco Američankám patří mezi ženami až 30. příčka (BMI 28.9). Vzhledem k tomu, že se Američané označují za nejtlustší národ, nejde o vůbec špatný výsledek. Pravdou ale je, že obě americká pohlaví brzy získají klubovou kartu v kategorii "obezita".
• Ženy mají obecně vyšší BMI než muži. Uvedené platí v cca 70 % všech zemí.
• Největší rozdíly v BMI mezi ženami a muži najdeme v Eswatini a Jižní Africe. Zatímco muži v těchto zemích patří do kategorie "normální váha", ženy balancují na hranici "nadváhy" a "obezity". Rozdíl v BMI je v obou státech "robustních" 4.4.
• Ve Švýcarsku je trend opačný, tj. švýcarské ženy jsou štíhlejší (BMI 23.7, tj. "normální váha") než muži (BMI 26.7, tj. "mírná nadváha").
• Švýcarský scénář se opakuje také v mnoha vyspělých evropských státech. Mezi 15 státy s nejvyšším rozdílem BMI mezi ženami a muži jsou zmíněné Švýcarsko, dále Haiti, Španělsko, Rakousko, Japonsko, Dánsko, Itálie, Slovensko, Maďarsko, Francie, Česká republika, Island, Německo, Polsko a Kypr. Ve většině těchto zemí jsou muži v kategorii "mírná nadváha", zatímco ženy v prvních sedmi patří do kategorie "normální váha".
• Čína - nejdravější velmoc? Jak Číňané, tak Číňanky si v průměru udržují velmi zdravou siluetu, což je řadí do kategorie "normální hmotnost".
• Pouze 53 ze 193 zemí světa má mužskou i ženskou populaci v kategorii "normální hmotnost".
• V žádné zemi nemá průměrný občan "podváhu".
• Kanaďané jsou svým BMI (26.9) podobnější Evropanům než kolegům na severoamerickém kontinentu (USA 28.9, Mexiko 28).
• Pokud jde o BMI, v USA existuje skutečná rovnost pohlaví. Země svobodných a domov statečných patří k zhruba 10 zemím, kde muži a ženy mají téměř stejný BMI. Dalšími z těchto států jsou např. Uruguay, Nový Zéland, Slovinsko, Nepál nebo Vietnam.
• Navzdory populární domněnce Američané nejsou nejtlustším národem. Díky tomu, že WHO do seznamu států zahrnula řadu ostrovních mikrostátečků, Spojené státy v obezitě zaujímají až 20. pozici. Mexiko je na tom o něco lépe - 27. místo. I tak jsou ale USA velmocí v "nejhorší formě". Ze zemí s vysokým příjmem je na tom hůř už jen Katar.

Statistika WHO potvrzuje ohromnou lidskou rozmanitost, ale patrně také odlišnost kultur, preferencí, a dost možná i ideálů krásy.